Někteří dokonce tvrdí, že příběhy týraných či opuštěných chlupáčů pohnou dárce k sáhnutí do peněženky spolehlivěji, neboť v případě dětí se vkrádá představa, jestli by se o ně neměl postarat stát.
Je však třeba říci, že věci se mění. Ještě před deseti lety nebylo in přispívat organizacím starajícím se o seniory. Dnes na toto téma dárci naopak velmi slyší. Do značné míry jde o to, jak kdo dokáže s tématem pracovat a vysvětlovat jeho důležitost.
V myšlení dárců však existuje překážka, se kterou se musí vyrovnávat všichni, kteří se snaží získat jejich přízeň. Lidé rádi přispívají na konkrétní věci. Chtějí, aby jejich podpora šla na pomoc konkrétnímu dítěti, seniorovi, pejskovi nebo na vysazení konkrétního stromu.
Takové mašličkování peněz však v praxi působí nemalé komplikace. Čím profesionálnější pomoc, tím více je třeba myslet i na provozní náklady. Neziskovky musí vést účetnictví, svítit, topit nebo platit za telefon jako všichni ostatní, spousta z nich se také neobejde bez placených zaměstnanců. Milí dárci, myslete na to, že i dobročinnost musí někdo odpracovat.